Výchozí bod: kousek za vesničkou Sulzau, záleží podle sněhu kam až se dá vyjet

Délka akce: 4 dny (při dobré kondici a dobrém počasí se to dá stihnout za dva dny)

Možnost přespání:
chata Kürsingerhütte - web - ceník zde
chata Postalm – web - cena cca 40 Euro na noc
nouzová chata Obersulzbach hutte – je tam malý winterraum, ale nebyl jsem uvnitř, tak bližší info podat nemohu

Parkování: u krajnice na silnici, tam kam se dá zrovna dojet a je volné místo

Cesta na Kürsingerhütte

V hlavě bylo naplánováno, že bychom mohli chvíli po desáté ráno vycházet od auta, bohužel to se nekoná a nakonec vyrážíme těsně po dvanácté. Rozcestník ukazuje 6 hodin na chatu (v létě). Máme co dělat. První tři hodiny držíme tempo s letním časem, bohužel pak dochází síly a výrazně zpomalujeme. Do toho začíná i sypat. No nic zatínáme zuby a pokračujeme dál. Když už je nám jasné, že to do tmy nestihneme, dáváme pauzu na čaj na Obersulzbach hutte. I když vyhlídky nejsou úplně růžové, jsou tu kluci ze Slovenska jenom s mačkami a to jim vůbec nezávidíme. Tma nás dohání cca 400 v. m pod chatou, ale oriantace je jednoduchá díky GPS a jasně vychozené stopě. U jezera pod chatou ještě necháváme batoh, abychom byly rychlejší a další den měli co dělat. Mě ještě cca 400 metrů od chaty ujede lyže do údolí, aby byl ten den krásně zakončen. Nicméně další den obojí nacházíme a tak je radost z výstupu zatím ničím nezkažená.
Shrnutí: vzdálenost cca 20 km, převýšení 1600 v. m, čas první skupina 8,5 hod. a druhá 9,5 hod.

Výstup na Großvenediger

Po odpočinkovém dni na chatě vyrážíme v šest ráno vstříc vrcholů pronásledování celou chatou, která se během soboty naplnila (cca 150 lidí). Po necelých pěti hodinách jsme v sedle mezi Malým a Velkým Venedigerem. Jediné horší místo byl závěrečný výstup do sedla, kde nám ledové plotny celkem zatopily, jelikož v půjčovně nepůjčují mačky na skialpy. Závěrečný úsek si užíváme výhledy a v 11:30 už stojíme na vrcholu. Je tu celkem nával, tak povinných pár fotek, nazouváme lyže a vydáváme se na zaslouženou cestu dolů po většinu času den starým prašanem. Prostě nádhera. Po příchodu na chatu pijeme, vaříme, jíme. Zkrátka oslavujeme podařený výstup.
Shrnutí: vzdálenost cca 5,5 km, převýšení 1250 v. m, čas na vrchol 5,25 hod., čas dolů cca 2,5 hod.

Sjezd k autu

Pro nás na skialpech zábava až na vrchní část, kde byla nepříjemná krusta. Pro Martina na snowboardu boj a občasné šlapání, tak ale snad si to též užil. I se zastávkou na pivo na Postalmu jsme za čtyři hodiny u auta a vyrážíme domů.

[Show as slideshow]

 Autor: Michal

Na čtvrtek a pátek jsme zavítali do krásného vápencového pohoří Hochschwab. Ve čtvrtek jsme nechali zaparkované auto v Seewiesenu a vyrazili přes chatu Voisthaler hütte na Schiestlhaus. Kde jsme dali pivíčko, ubytovali se a večer šli pozorovat západ slunce na vrchol Hochschwab 2277 m.n.m. V pátek jsme se k autu vrátili hřeben přes Ochsenreichkar, Ringkarwand a Krautgarten,

[Show as slideshow]

Autor: Michal

Výchozí bod: z vesnice Vent

Délka akce: 2 dny

Možnost přespání: chata/winterraum Breslauer Hütte (info níže)

Parkování: ve Ventu u lanovky nebo před vesnicí na parkovišti, v sezóně 2 Eura/den(na jaře nikdo nic nevybírá)

Další informace: Od května do půlky června ve Ventu nejede žádná kavárna, restaurace, prostě nic (napsáno na infocentru). Tak není ani možnost se napojit na wifi, aby jste zjistili předpověď počasí. Veřejná wifi v Soldenu u kabinové lanovky, nutnost se zaregistrovat, ale vše zdarma.

Chata/Winterraum Breslauer Hütte:

Bližší info na: http://www.dav-sektion-breslau.de/
Winterraum je zařízený výborně, je zde topení, dřevo, brikety, přes 22 postelí na kterých se ovšem vyspí klidně i kolem 40 lidí, deky, hrnce, osvětlení, záchod s opravdovým přebytkem toaletního papíru. Je naprostá zbytečnost do winterraumu tahat spacák a karimatku. Nicméně, za tento luxus se platí celkem vysoká částka na winterraum a to 16 Euro s alpineverainem a 27 Euro bez. 50% slevu mají děti do 18 let.

Jarní Wildspitze:

Ještě než v Brně nasedáme do auta, tak všem musím oznámit, že plány vyrazit směr Mont Blank se z důvodu opravdu špatné předpovědi mění a jako aklimatizační výstup před dalšími čtyřtisícovkami, volím druhou nejvyšší horu Rakouska Wildspitzi 3768 m.n.m. Přes noc polykáme kilometry do Ventu, kde k ránu parkujeme u lanovky a dopřáváme si pár hodin spánku.

Kolem poledne jsme po snídani, sbalení a vyrážíme na tří hodinovou cestu pod lanovkou k chatě Breslauer Hütte, na to že je sobota jsme viděli jen jednu skupinu mířící k chatě a to chvíli po příjezdu na místo. K chatě od konce lanovky vede vyšlapaný chodník sněhem od předchozí skupinky, ale protože se nám nechce brodit rozbředlým sněhem, tak raději volím cestu suchou nohou odtátým hřebínkem, přímo vzhůru k chatě. Ve winterraumu jsme téměř sami, pouze táta se synem z Německa okupují spodní místnost. My volíme podkroví a po krátké pauze na čaj a oběd, se jdeme na deset minut provětrat ven. Vyrážíme po pěšince vzhůru k nejbližším skalkám nad chatou si trochu zalézt. Krátká procházka se ovšem nedaří a nakonec fotíme vrcholovku na Urkundkolm 3134 m.n.m. Po návratu vaříme večeři a jdeme spát.

Budík nás vyrušuje ze spánku ve čtyři ráno, před šestou již stoupáme údolím vzhůru k sedlu Mittekarjoch. Sníh je krásně tvrdý a na ledovci není ani nutnost se vázat. Do sedla vede krátká a opravdu lehká ferrata, kterou bez jištění bez problému necháváme pod sebou. Nahoře vstupujeme na ledovec Taschachferne, který nás vítá nepříjemnými poryvy větru. To nás ovšem neodrazuje a po krátké svačině pokračujeme vstříc vrcholu. Pod vrcholovým hřebínkem necháváme batohy. Po pauze na čaj, zdoláváme mírně techničtějších posledních sto metrů převýšení a u vrcholového kříže si gratulujeme k vrcholu. Přes vrchol se valí mrak za mrakem, a tak nádherné výhledy se střídají s úplnou mlhou. Teplo tu není, tak po nafocení vrcholovek otáčíme a míříme zpět k naším batohům. Z kopce to jde úplně samo a to i když po ferratou už je sníh mírně rozbředlý. Někteří si sestup zpříjemňují bobováním z kopce. Na sluníčku v údolí si dopřáváme oběd s nádhernými výhledy. A když už se konečně probrodíme sněhem až k chatě, dopřáváme si hodinku spánku.

Odpoledne vyrážíme k autu tentokrát volíme sestup cestou přes Rofen, která je lemována nádhernou florou. V Rofenu je také velice hezký lanový most přes řeku zařezanou v hluboké rokli. Odtud po šotolinové naučné stezce až k autu.

[Show as slideshow]

Autor: Michal

Neděle podle předpovědi vypadá nadějně pro aklimatizační výstup na Gran Paradiso před hlavním cílem Mont Blankem. V sobotu odpoledne vyrážíme i se sněžnicemi na zádech od auta směr chata Vittorio Emanuele II (na parkovišti WC i pitná voda, kde máme rezervované ubytování (9Euro s Alpineverainem ve Winter Hut – bokem od hlavní chaty, jinak ceník zde). Protože za sebou máme rychlí přechod z vyhřátých křesílek v 500m.n.m. do 2735 m.n.m. některým se točí hlava, a tak i vzhledem k rannímu vstávání jdeme brzy spát.

Ve čtyři ráno začínáme vařit vodu do termosek a snídat, venku je sice pod mrakem, ale nic co by věštilo něco hrozného, a tak po vykonání vydatných ranních potřeb na luxusních a prostorných tureckých záchodech v chatě. Společně s hromadou skialpinistů míříme se sněžnicemi vstříc vrcholu. Chvíli potom co už jsme nabyli naděje na lepší počasí a snad i sluníčko. Nás v 3520 m.n.m.(vím díky GPS), zastihla mírná vichřice. Svoji sílu nám krásně demonstrovala, když se skupina skialpinistů odpočívající kousek opodál, po jednom poryvu musela zvedat ze země. Nám už začínali také omrzat prsty, a tak jsme zamířili za nejbližší velký kámen se schovat. Ještě chvíli čekáme, jestli se vítr neuklidní. Bohužel toho už máme také plné zuby a v době, kdy už to otočili naprosto všichni se vydáváme taky zpět k chatě. Tam dáváme odpočinek a později slézáme dolů na parkoviště.

V Pondělí vyrážíme do Bionassay (odchozí místo na Mont Blanc), po cestě se zastavujeme v Chamonix, zjišťujeme počasí na následují dny a nakupujeme potřebné zásoby. Večer prší a tak se v osadě Bionassay snažíme najít nějaké přístřeší. Hned první pán nám nabízí na přenocování garáž a tak máme spaní v suchu. Bohužel celou nos počasí nepřeje výstupovým podmínkám, i přes to dopoledne vyrážíme vstříc chatě Tete de la Rousse. Zubačka je cca 2000m.n.m. kompletně pod sněhem, počasí se mění každou chvíli. A když potkáváme skupinku čtyřech Rusů ve stanech, kteří to den před námi vzdali, za lepších podmínek než jsou dnes, tušíme že je něco špatně. Nicméně to zkusit musíme. Pokračujeme již s mačkami na nohách a cepínem v ruce po zaváté trati zubačky, počasí se zhoršuje a začíná celkem dost sypat. Ještě to chvíli zkoušíme, dokonce tahám v jednom místě fixní lano. Náš pokus končí, když jdu před dalším obtížnějším místem na průzkum a cca 5 metrů ode mně prolétne lavina, a tak velím k obratu. Naše stopy na zpět jsou zapadány cca 25cm čerstvého sněhu a nějakou menší lavinou. Ale v pořádku se dostáváme dolů. Jak to tak bývá počasí opět mění charakter a začíná svít slunce. Ovšem jen na chvíli, pak až do večera jenom sype a jsme rádi, že jsme to nehnali, až na krev. Večer míříme usušit věci do hotelu, kde trávíme večer se sklenicí vína a váháme co dál s výletem.

Počasí všude v Evropě nic krásného nevěští, pouze na Gran Paradisu má být pár dní hezky, tak se opět vydáváme do Itálie. Ve středu opět stoupáme k chatě Vittorio Emanuele II, kde už skončila zimní sezóna a tak na nás čeká pohodlí winterraumu (ze staré chaty cca 40 postelí, 3 místnosti, nouzový telefon, elektrické světlo, zdarma). Večer už nebe takřka bez obláčku a ráno tomu není jinak, a tak již téměř sami stoupáme vstříc vrcholu. Na něm stojíme asi po pěti hodinách chůze a radujeme se výstupu na tuto nádhernou čtyřtisícovku. Při sestupu opět na chvíli padá mlha, ale vše v pořádku zvládáme a na chatě oslavujeme se zbytky vína.

V pátek se nikomu nechce stávat, proto se dostáváme k malému ledovcovému kurzu a odpoledne jdeme zpět k autu. Balíme se a vyrážíme směr ČR. V Aostě se ještě zastavujeme na večeři a výbornou italskou zmrzlinu. A hurá domů.

[Show as slideshow]

Autor: Michal

Spaní: stanové tábořiště v Kaiserbrunn (WC, Voda)

Co jsme šli?

sobota:

Teufelsbadstubensteig – obtížnost B – nákres - viz info na www.bergsteigen.com

neděle:

Pittentaler Klettersteig – obtížnost C/D - nákres - viz info na www.bergsteigen.com

pondělí:

Hans von Haidsteig – obtížnost C/D - nákres - viz info na www.bergsteigen.com

Podrobnější info k nástupu:

Teufelsbadstubensteig – vše dobře značeno

Pittentaler klettersteig – od parkoviště vzhůru k hradu po značce u velké dřevěné cedule s názvem ferraty doprava (pozor: ne dříve!!!)

Hans von Haidsteig – vše dobře značeno

[Show as slideshow]

 Autor: Michal

Spaní: stanové tábořiště v Hohe Wand – Hohe Wand Blick Camp (WC, Voda, Sprcha); cena 12 Euro za stanové místo  viz. PDF odkaz

tábořiště Hohe Wand – pro větší velikost otevři v novém okně/kartě

Nástupová (parkovací místa) vyznačena zde: google maps

sobota:

Pittentaler Klettersteig – obtížnost C/D – nákres - viz info na www.bergsteigen.com

Gebirgsvereins – Klettersteig – obtížnost C/D - nákres - viz info na www.bergsteigen.com

neděle:

HTL Steig – Klettersteig – obtížnost E - nákres - viz info na www.bergsteigen.com

Podrobnější info k nástupu:

Pittentaler Klettersteig – od parkoviště vzhůru k hradu po značce u velké dřevěné cedule s názvem ferraty doprava (pozor: ne dříve!!!)

Gebirgsvereins – Klettersteig - od hotelu Seiser Toni, projdete kolem a dál po široké lesní cestě cca po 10 minutách uhnete do leva směrem vzhůru po žluté turistické značce. Po chvíli přejdete další lesní cestu a pokračujete vzhůru dál po žluté. Až narazíte na modrou značku (modré puntíky) odbočíte po ní doprava. Po 3 – 5 minutách nad sebou uvidíte začátek ferraty. GPS souřadnice začátku ferraty: N 47°48’34.7″ E 016°01’10.1″

HTL Steig – Klettersteig – od parkoviště vzhůru po zelené značce až narazíte na modrou značku (modré puntíky) odbočíte po ní doprava. Za chvíli nad sebou uvidíte stoupat ocelové lano.

[Show as slideshow]

 Autor: Michal

Výchozí bod: Preiner Gscheid

Délka akce: 2 dny

Převýšení: cca tisíc metrů

Možnost přespání: winterraum na chatě Karl-Ludwig haus (info níže)

Parkování: vhodná místa jsem vyznačil v mapě modrým P, stejně tak jsou dobře vyznačená v mapě Freytag & Berndt WK022 (Semmering, Rax, Schneeberg, Schneealpe)

Vhodná mapa: Freytag & Berndt WK022 (Semmering, Rax, Schneeberg, Schneealpe) – 1:50 000

Informace o lavinovém nebezpečí: http://lawinenwarndienst-niederoesterreich.at/

Doporučení a upozornění:

• Nedoporučuji jít přechod v opačném směru (viz. mapka)!
• Při lavinovém stupni vyšším než dva nedoporučuji a vyšší sněhové pokrývce

 Karl-Ludwig haus – winterraum:

Chata je obvykle od konce října do konce dubna zavřená, v té době je otevřen winterraum ve vedlejší budově. Je zde jedna postel, spousta židlí, stůl, nějaké deky, světlo na fotobuňku(bohužel svítí i v noci, ale senzor není extra citliví) a nouzová vysílačka. Ve winterraumu nelze topit, ale uvnitř je cca o 10°C tepleji než venku. Ve winterraumu není nikde kasička. Celkem se zde může vyspat pohodlně až 13 lidí (možná i víc).
Odkaz na chatu: http://www.karlludwighaus.at/ 

[Show as slideshow]

Putování za zimou – díl páty:

Zima definitivně pryč, tak jedem naposledy zkusit obout sněžnice do Raxů. Bohužel, na webkameře se už taky pouze zelená, proto po příjezdu necháváme sněžnice v autě a nahoru bereme jenom nafukovací na testování a jedny klasické na porovnání. Za jarního počasí vyrážíme v tričkách vzhůru. Pár skialpynistú se ještě tahá s lyžemi vzhůru. Nicméně je ti spousta lidí co si jde vyběhnout nalehko vstříc Heukuppe 2007 m.n.m. Chvíli po poledni jsme u chaty, házíme do winterraumu batohy a jdeme se projít bez batohů a užít si výborné opalovačky. Postupně všichni zkoušíme nafukovací sněžnice a běháme za každým kamzíkem v dohledu. Po večeři ještě jdeme s Kubou testnout nové cepíny a děláme si malý ledovcový kurz s bržděním.

Bohužel po zábavném večeru, který jsme trávili hraním výborných společenských her, které iniciovala Denisa (díky za to). Přišlo podle předpovědi škaredé ráno a po snídaní za deště pouze utíkáme dolů k autu a míříme zpět domů.

[Show as slideshow]

 Autor: Michal

Výchozí bod: údolí za Veitsch

Délka akce: 2 dny

Převýšení: cca tisíc metrů

Možnost přespání: winterraum na Graf Meran-Haus (info níže)

Parkování: míst spousta na konci údolí u lanovky nebo v jedné ze serpentýn s vyhlídkovým místem

Vhodná mapa: Freytag & Berndt WK041 (Hochschwab, Veitschalpe, Eisenerz) – 1:50 000

Informace o lavinovém nebezpečí: http://www.lawine-steiermark.at/

Doporučení a upozornění:

- Při lavinovém stupni vyšším než dva a vyšší sněhové pokrývce bych se výstupu na Graf Meran-Haus vyhnul

- pokud chcete a hoře i spát vezměte výbavu na spaní venku winterrau na Graf Meran-Haus je malý a není zaručeno volné místo

Winterraum na Graf Meran-Haus:

Chata je otevřena přes letní sezónu v zimě pouze o hezkých víkendech. Pokud vás čeká nepřízeň počasí je k dispozici winterraum s dvoupatrovou postelí, dekami, stolečkem a dvěma židlemi. Nelze zatopit. Je zde i kasička na drobné. Na postelích se v nouzi vyspí čtyři lidi a na zem se vejde 5 – 6. Bližší info na: http://www.touristenklub.at/huetten/17.htm

[Show as slideshow]

Putování za zimou – díl čtvrtý:

Je pondělí, stále vstřebávám opálení z výborného počasí na Malé Fatře a další víkend předpověď slibuje podobnou výheň. Nicméně do soboty se vše mění, a když sedáme do auta oznamuji, že zažijeme spíše survival camp. Slibují nám vítr přes 100km/h a v neděli nadílku až 20 cm prašanu.

Na místě zjišťujeme nedostatek sněhu a necháváme sněžnice v autě. Házíme batohy na záda a za občasného svitu slunka pozvolna stoupáme k chatě. Po cestě potkáváme hromady lidí na skialpech, kteří využívají poslední zbytky sněhu v kotli vedle naší cesty. Po příchodu házíme batohy do winterralmu a než začne Mordor vydáváme se na vrchol Hohe Veitsch 1981 m.n.m. Začínají se objevovat první vločky. Na vrcholů už to fénuje z údolí vítr pouze děláme povinou vrcholovku a mizíme zpět k chatě. V plánu je spát venku, tak jdeme budovat záhraby. Nicméně, když dokončíme první a jdeme se ohřát do tepla, všichni vyměknem. Po večeři a pár skleničkách vína  spokojeně uleháme.

O půl šesté mě budí šramot přede dveřmi a v domnění, že jen někdo šel na záchod se otáčím na druhý bok. Nicméně dusot bot neustává, a tak jen počítám všechny ovečky. Zjišťění že jsme všichni mě naprosto probouzí a budím děcka u dveří aby uvolnili vstup. Přichází tři promrzlí rakušáci, dozvídáme se, že trávili noc v Iglú, které nám ukazují na fotkách. Pouze jim totálně navlhli spacáky a tak se šli na chvíli schovat než bude světlo. Něco po šesté nás opouštějí a my ještě uleháme ke spánku.

V devět je budíček, snídáme, balíme, uklízíme chatu a bičováni sněhem a větrem se vydáváme dolů do údolí. Občas nás náraz větru srazí k zemi. Nicméně není to tak hrozné jak předpověď slibovala a za dvě a půl hodiny jsme teda už úplně promoklí u auta a vydáváme se vstříc suchým domovům.

[Show as slideshow]

Autor: Michal

Výchozí bod: Seewiesen

Délka akce: 4 dny(ale stačí 2)

Převýšení: cca 1300 metrů

Možnost přespání: winterraum na chatě Voisthaler hütte a winterraum na chatě Schiestlhaus (info níže)

Parkování: zimní parkoviště vyznačeno v mapě modrým P (je na hlavní silnici), červeným P vyznačeno letní parkoviště

Vhodná mapa: Freytag & Berndt WK5041 (Hochschwav, Aflenz, Wildalpen, Salzatal) – 1:35 000 nebo Freytag & Berndt WK 041 – 1:50 000 – POZOR WK 5041 je pouze přiblížená WK 041 s menším záběrem, není podrobnější, nicméně i přes to mám radši WK 5041

Informace o lavinovém nebezpečí: http://www.lawine-steiermark.at/

Doporučení a upozornění:

• Při lavinovém stupni vyšším než dva nedoporučuji.
• Pokud neznáte cestu od Voisthaler hütte přes Ochsenreichkar na chatu Schiestlhaus v zimě se ji vyhněte, není vidět značení a můžete dost bloudit v mlze by to mohlo i skončit špatně. V zimně neznačen pouze úsek Voisthaler hütte k Ochsenreichkar. Dále po hřebeni značeno tyčemi  po cca 100 metrech.
• Z údolí Obere Dullwitz značeno vysokými tyčemi cca po třiceti metrech až k Schiestlhaus, relativně bezpečná cesta i v mlze.

Schiestlhaus - winterraum:

V chatě otevřená část jídelny jako winterraum na zimu, čtyři postele (pro 6 – 8 lidí), lavice a dlouhý stůl. Další lidé na zemi. Součástí je i winterraumu je i WC. K dispozici deky. Winterraum vytápí slunce, uvnitř příjemné teplo. Za přespání se neplatí. Celkově se může podle mě dovnitř vlézt až dvacet lidí.

Voisthaler hütte – winterraum:

Skládá se ze dvou malých místností. V první místnosti stůl, lavice a místo na věci. V druhé kamna, dvoupatrová postel na které se může vyspat dle mého názoru pět lidí. Na zem se vejde jen pár lidí v první místnosti. U chaty je lanovkou dovezen koks, pokud ho použijete je zde i kasička do které hodíte vámi zvolený obnos. Hodí se vzít Pepo na podpal. K dispozici deky.

Tak trochu jiný Silvestr 2013/2014 (29.12.2013 – 1.1.2014):

Plán udělat Silvestr na Hochschwabu jsem měl v hlavě již pár let a „letos“ se mi k němu povedlo přesvědčit dalších devět odvážných lidí. A když předpověď ukazovala relativně dobré počasí, nezbylo nic jiného, než sednout do aut a vyrazit.

První den nás čekala cesta do vesničky Seewiesen, kde jsme nechali auta a na blátě vyrazili směr Voisthaler hütte. Cestou na letním parkovišti potkáváme Felícii na středočeských značkách a tak se plní předpoklad, že tento trochu netradiční nápad jsem neměl jenom já. Stálý sníh začíná u Florl hütte, čímž definitivně utínáme debatu o zbytečnost sněžnic a soustředíme se na debatu o zbytečnosti lavinového vybavení. Nicméně vždy lepší být připraven na vše. Po čtyřech hodinách jsme u chaty Voisthaler hütte, kde jsou už čtyři Češi ve winterraumu. Jelikož je winterraum plný stavíme všichni stany. Večer ještě čtveřici trochu děsím, aby se bez výbavy nevydávali spát na horní chatu, může být plná a neměli by kde spát.

Ráno zjišťujeme, že bububu fungovalo a vyrazili nahoru pouze na lehko. My pomalu vaříme čaj, balíme a vyrážíme okružní cestou přes Ochsenreichkar. Naštěstí cestu znám a proto nebloudíme Počasí taky nevypadá špatně, tak si celý den užíváme a prázdná chata Schiestlhaus je nám příjemnou odměnou za cca čtyř hodinový pochod. Asi hodinu po nás vidíme přicházet tři postavy, o to větší překvapení, když se ve dveřích zjeví další tři Češi, kteří ten den potkali další pětici Čechů. Výsledek na Hochschwabu bylo od 29.12. do 1.1. 22 Čechů a 2 Maďaři. Večer se ještě pouštíme do budování iglú a zahrabu.

V úterý (31.12.) nám bohužel počasí nepřeje, není vidět na krok. Tak si hrajeme alespoň jak malé děti se sněhem. Doděláváme zahrab, iglú a i dva sněhuláci vyrostli. Večer trávíme společně u nevinné hry Macháčka, a už to vypadá, že původní plán vyjít na Hochschwab na půl noc nemá kvůli počasí cenu. Nicméně jdu se z hecu podívat na stav počasí, v hlavě zrozený vtípek po pár deci slivovice, že řeknu nepravdu a povím jak je venku krásně, abychom vyrazili. Jenom, že ono je opravdu krásně, tak s radostí všechny burcuji k odchodu na vrchol. Pár minut po půlnoci už sledujeme ohňostroje v údolích pod námi od vrcholového kříže. Děláme první novoroční zápis do vrcholové knihy a otáčíme.

Prvního nás budí nádherný východ slunce a tak aktivně vyrážím fotit na vrchol. Prostě nádhera viz. fotky. Po návratu už jenom balíme, loučíme se s kluky a razíme směr auto za svitu slunečních paprsků. Prostě nový rok jak má být. Všem tímto ještě jednou děkuji za skvělou akci a třeba jsem někoho inspiroval k Silvestru ve vysokých horách bez lidí do dalších let.

 PS: Fotky jsou od všech účastníků, bohužel jsem je přejmenoval a nevím, kdo co fotil. Proto není u fotky žádný autor. Doufám, že to nevadí.

[Show as slideshow]

Autor: Michal

Výchozí bod: Altenberg an der Rax

Délka akce: 2 dny

Převýšení: cca tisíc metrů

Možnost přespání: winterraum na chatě Schneealpenhaus a winterraum na chatě Kurtatsch hütte (info níže)

Parkování: vhodná místa jsem vyznačil v mapě modrým P, stejně tak jsou dobře vyznačená v mapě Freytag & Berndt WK022 (Semmering, Rax, Schneeberg, Schneealpe)

Vhodná mapa: Freytag & Berndt WK022 (Semmering, Rax, Schneeberg, Schneealpe) – 1:50 000

Informace o lavinovém nebezpečí a výšky sněhu na Raxalpe: http://lawinenwarndienst-niederoesterreich.at/ a http://www.bergfex.com/raxalpe/schneebericht/

Doporučení a upozornění:

• Nedoporučuji jít přechod v opačném směru (viz. mapka)!
• Při lavinovém stupni vyšším než jedna nedoporučuji chodit nahoru ani dolů cestou přes Naßkamm v jednom místě se jde 40° lavinovým kotlem mezi skalami. Při vyšším množství sněhu může být toto místo bez maček a cepínu rovněž nepříjemné.
• Pokud již z údolí vidíte, že nahoře není dobrá viditelnost a víte z informací o sněhu, že na Rax-alpe je více jak 70 cm sněhu vyhněte se našemu prvnímu dni (viz. mapka), značení cesty od Schneealpenhaus k Lurgbauer hütte a dál není uzpůsobeno pro zimní putování. Proto v mlze nemusí být problém zabloudit.
• Od Kurtatsch hütte k Schneealpenhaus značeno vysokými tyčemi cca po dvaceti metrech, bezpečná cesta i v mlze.

Schneealpenhaus – winterraum:

V chatě otevřená jídelna jako winterraum na zimu, proto pouze dvě rozkládací postele, jinak lavice a stoly na kterých se bez problémů vyspí až 17 lidí plus další na zemi. Jsou k dispozici deky a v chladničce voda, pivo, limonády, při konzumaci dáte vámi zvolenou částku do kasičky, ze které si můžete i rozměnit. Ve winterraumu bohužel nelze topit, ale uvnitř je cca o 15°C tepleji než venku. Ve winterraumu není nikde určená částka za přespání.

[Show as slideshow]

Kurtatsch hütte – winterraum:

Malá chata, jejíž jedna půlka je otevřená jako winterraum. Myšleno spíše na ukryt před nepřízní počasí než na spaní. Nicméně pro čtyři lidi může nabídnout nocleh na zemi v čistém prostředí. Vybavení viz. fotka. Není možnost topit.

[Show as slideshow]

Putování za zimou – díl druhý:

U nás příjemných deset stupňů, slunce to celý týden pralo do nás. Nicméně to není únor jaký si představuji, tak jsem našel bandu dalších šesti odvážlivců a vyrazili jsme za zimou do blízkých rakouských alp Schneealpe(západně od Raxalpe).

Původní plán byl vyrazit od informačního bodu v Altenberg an der Rax, ale kvůli dešti jsme vyjeli ještě o trochu výš až na parkoviště pro cestu přes Naßkamm, kde už se déšť měnil na sníh. Na batohy jsme připnuli sněžnice, hodili je na záda a vyrazili směr Naßkamm. Dále k chatě Lurgbauer hütte, u které nás teprve dohání plíce a zde si užíváme v pěkné vichřici to pravé zimní počasí. Vždyť za zimou jsme chtěli. Po krátké pauze a nabalení co největšího počtu vrstev na sebe, pokračujeme v mlze a větru směr Schneealpenhaus. Dveře winterraumu otevíráme asi po pěti a půlhodinách chůze od auta, nicméně nikomu se z tepla ven nechce a tak zbytek dne děláme teplé čaje, pijeme slivovici a jíme delikatesní dobré hostince.

V neděli se probouzíme do krásného dne a tak plníme původní plán a jdeme se bez batohů podívat na nejvyšší vrchol Schneealpe – Windberg 1903 m.n.m. Okruh zvládáme asi za hodinu a půl i s vrcholovým focením. Na chatě si dopřáváme oběd, teplého čaje, balíme, uklízíme a píšeme zápis do deníku. Z chaty jsme dole v Altenberg an der Rax u zastávky, hospody a infopointu cestou přes Kurtatsch hütte asi za tři hodiny. Vydávám se na lehko k autu, nicméně asi po dvou minutách chůze si stopuji dva hodné důchodce, kteří mě hází až k autu a u děcek jsem za deset minut zpět. Nakládáme věci a vyrážíme zpět do jarního Brna. Všem zúčastněným tímto děkuji za hezký víkend!

[Show as slideshow]

Autor: Michal