Po výletování na Severním ostrově jsme zakotvili v Christchurch a začali pracovat. No a jelikož byla zima, tak proč si nejít zablbnout na sníh. První výlet jsme udělali do okolí skiareálu Craigieburn Valley Ski Club (23.8.) a druhý do okolí  Mt. Cheeseman Ski Area(13.9.).

[Show as slideshow]

Mt. Herbert a Peak Hill (12.9. a 25.10.2015)

Dva výlety na zlepšení pracovní morálky. Mt. Herbert nejvyšší bod poloostrova Banks a Peak Hill kopec s krásným výhledem na Lake Coleridge a údolí řeky Rakaia.

[Show as slideshow]

Výlet okolo Mt. Somers (9.-10.10.2015)

Další téměř povinný výlet na Novém Zélandu a obzvlášť pokud pracujete v Christchurch. Pohodový výlet okolo a na vrchol hory Mt. Somers, ze kterého jsou nádherné výhledy na Jižní Alpy. Spaní v luxusní a prostorné chatě Woolshed Creek hut, případně v menší Pinnacles Hut.

[Show as slideshow]

Autor: Michal

Už nás celkem nudilo cestovat jenom autem. Zastavit, vyběhnout, nafotit a jet o kus dál. Předpověď počasí vypadala dobře, a tak jsme vyrazily splnit si „povinný“ plán a to projít nejhezčí jednodenní trek na Novém Zélandu Tongariro crossing. Klasický trek jsme si pouze upravily na dva dny, abychom nemuseli řešit dopravu autobusem od auta na výchozí místo a rovněž mohli vyjít na oba hlavní vrcholy Mount Tongariro a Mount Ngauruhoe (hora Osudu z filmové trilogie Pán Prstenů). Nejvyšší bod Severního ostrova Mt. Ruapehu, který také leží v této oblasti jsme si nechali na příští návštěvu Nového Zélandu.

[Show as slideshow]

Národní park Taranaki/Egmont a cesta zpět na jih (19.-21.7.2015)

Po Tongariru jsme chvíli woofovali a následně jeli navštívit naši bývalou šéfovou Helen z Lake Tekapo. Nicméně čekání na lepší počasí se moc nevyplatilo. Jelikož jediný den, kdy na vrcholu neměli být mraky, mělo naopak foukat (60-80 km/h). Každopádně jsme to alespoň zkusily. Výsledek byl ovšem takový, že ve dvou třetinách stoupání jsme to otočili. Zkonstatovali jsme, že na vrcholu lepší výhled nebude, a i kdyby byl v tomhle větru nám to zato nestojí. Po seběhnutí dolů, jsme vyrazily směr Welington a následně Christchurch.

[Show as slideshow]

Autor: Michal

Po 12 dnech prostříhávání a navazování vína přišlo na řadu opět cestování.  Vyrazili jsme na pár dní prozkoumávat Merlborough Sounds před odjezdem na Severní ostrov. 

[Show as slideshow]

Národní park Tongariro (29.-30.5.2015)

Do odletu do Austrálie zbývalo 7 dní a předpověď nevěštila nic dobrého. Pouze okolo NP Tongariro vypadlo, že bude jeden den rozumně, tak jsme chtěli vylézt alespoň na horu Osudu z Pána Prstenů Mt. Ngauruhoe 2287 m n.m. Bohužel krásné počasí z rána nevydrželo a drápat se do kopce v mlze kvůli výhledům, cenu nemělo. Tak jsme dali alespoň oběd v sedle nad Jižním kráterem a cestou dolů přemýšleli co se zbývajícími čtyřmi dny. 

[Show as slideshow]

Kaweka (31.5.-3.6.)

Vymysleli jsme přejezd do oblasti Kaweka Range, kde má být alespoň jeden den hezky a zbytek dní strávíme v termálních bazéncích. Nohy nás sice po Tongariru trochu bolí, ale dáváme to a další den ráno vyrážíme na kopec Kaweka 1724 m n.m. Počasí je celou dobu OK, ale když vyjdeme na vrchol příjdou mraky i vítr a my máme po výhledech. Marťa sice protestuje, že můžeme třeba hodinku zkusit počkat jestli se to nezmění. Nicméně uspěji, když vysvětlím, že teď je ji teplo z výstupu, ale za chvíli by promrzla (cca -5°C a vítr 40km/h). Bohužel po cca hodině sestupu mraky mizí a já to mám až do večera na talíři. Další dny trávíme užíváním pohody a aklimatizací na Austrálii a Tongu v termálních bazéncích Mangatutu Hot Springs a Mangatainoka Hot Springs.

[Show as slideshow]

Autor: Michal

Všechny informace jsou platné k červenci 2015

Všeobecné informace o Tonze najdete na Wikipedii, ZDE(informace o očkování) a MZV. Pro vstup na Tongu na 30 dní nejsou pro občany ČR potřeba víza, respektive je dostanete na letišti. Případně jdou na příslušném úřadě v Nuku’alufu(hlavní městě) prodloužit na 60 dní. Výborné stránky o pacifických ostrovech jsou www.cestadopacifiku.cz. Na Tonze skoro každý mluví alespoň základní angličtinou. 

Doprava na Tongu a mezi jejími ostrovy

Na Tongu se dá dostat z Austrálie (Virgin austraia), Nového Zélandu (Air New Zealand) a Fidži (Fiji airways). Je dobré využít některou ze slevových akcí přímo na stránkách společností.
Letecky se dá mezi jednotlivými souostrovími Tongy dostat s leteckou společností Real Tonga. Letenky se dají koupit  přes internet. Nicméně když je koupíte až na místě (letiště nebo v některé z poboček v hlavních městech souostroví), můžete ušetřit, protože nabízí pár míst levněji v každém letu. Tyto nabídky se na internetu neobjeví. Příklad Tongatapu – Vava’u přes internet 310 TOP (cca 3800,- Kč), ale dají se sehnat i za 220 TOP (cca 2700,- Kč) nebo 255 TOP. Některé lety mezi Tongatapu a Vava’u operuje Fiji airways. Koupit letenku přes stránky Fiji airways výjde na 240 TOP.

Mezi souostrovími Tongatapu, Ha’apai a Vava’u jezdí jednou až dvakrát týdně trajekt, který operuje společnost FISA. Lístek se dá koupit pouze těsně před odjezdem lodi. Loď nejezdí podle předběžného řádu. Tudíž je nutné neustále kontaktovat kancelář v kolik hodin který den pojede. Nicméně z Tongatapu loď obvykle vyplouvá v pondělí/úterý večer. Na Ha’apai ji to trvá 12 hodin a dalších 12 hodin na Vava’u. Po naložení věcí jede zpět na Tongatapu přes Ha’apai. Ale vše se dost mění, tak je nutné průběžně se ptát.

Doprava po ostrovech a mezi ostrovy v souostrovích

Z letiště jak na Tongatapu tak Vava’u vás do hlavního města odveze taxík za 40 TOP (cca 500,-kč) za auto. Na ostrově Tongatapu jezdí od rána do pěti odpoledne autobusy. Na autobusu je vždy uvedena jedna cílová stanice ať už jede jakýmkoliv směrem ta druhá je autobusové nádraží v Nuku’alufu (hlavní město Tongatapu). Nicméně my cestovali výhradně stopem. Je to po taxíku nejrychlejší způsob cestování. Jelikož, každý je ochotný a průměrně každé druhé auto zastaví.

Bankomaty, platební karty a výměna peněz

Na Tonze operuje řada bank včetně ANZ a Westpac. Mají pobočky minimálně v hlavních městech na Tongatapu a Vava’u včetně bankomatů. Levnější variantou mě ale přišlo dovézt NZD, EUR nebo USD a vyměnit ve směnárně, které jsou hned na letišti (kurzy stejné jako ve městě). Platební kartou zaplatíte pouze v lepších obchodech a ubytováních.

Ubytování

Ubytování najdete v následujících odkazech, zde mám pouze dvě doporučení.
Pokud jste v hlavním městě na Vava’u a chcete levně strávit noc v normální posteli se sprchou, doporučuji Puataukanave International Hotel jehož součástí je i hostel za 40TOP (cca 500,- kč). Cena je za pokoj pro dvě osoby.
Pakliže navštívíte souostroví Ha’apai doporučuji navštívit Taiana’s Resort na ostrově Uoleva. Z hlavního ostrova tam za úplného odlivu!(fakt nepodceňovat) můžete dojít pěšky, budete brodit vodu lehce nad kolena. Nicméně, proud je tu dost silný, tak je to i zajímavý adrenalinový zážitek. V resortu na vás dýchne ta pravá tongánská atmosféra, ale čistotu nečekejte. Ceny zde(10 TOP za využití kuchyně na den).

http://www.tongaholiday.com/where-to-stay/
http://www.vavau.to/accommodation.html
http://www.haapai.to/accommodation.html
http://www.tongatapu.to/index.html

[Show as slideshow]

Jídlo a voda

Voda z kohoutku většinou pitná není. Když ve vesnici místní požádáte o pitnou vodu, natočí vám dešťovou. My ji pily a asi OK, ale z něčeho jsme 3 dny měli zažívací potíže, ale nic hrozného. Ve městech jsme kupovali balenou vodu 1,5L za 2 TOP (cca 25,-Kč). Pivo a alkohol obecně hodně drahý.
Podstatě všechny obchody s potravinami na Tonze spravují Číňani a sortiment je dost úzký a drahý. Navíc pouze trvanlivé potraviny. Na druhou stranu se na tržištích dá koupit celkem levně ovoce a zelenina (banány, papája, ananas, rajčata, okurky, papriky a místní kořenovou zeleninu podobnou bramborám tapioku). Jsou zde i rybí trhy, kde se dají údajně velice levně koupit čerstvé ryby.
Jídlo v levné restauraci stojí od 5TOP do 10TOP (cca 63 – 125,-kč).
Na ostrovech se dají jíst kokosy, které jsou opravdu všude. Občas se najde limetka a mandarinka. Jsou tu i banány a papáje ale ty mají, i když to tak mnohdy nevypadá, svého vlastníka.

Spaní ve stanu a vaření

Na ostrovech je problém sehnat bomby na kempingové vařiče. Někde jsem četl informaci, že se dají koupit v obchodech HOMEGAS, které jsou na Tongatapu, Vava’u i Ha’apai. Tuto informaci ale nemám ověřenou, a když jsme se ptali jedněch Australanů na Vava’u, tak nám řekli že to neseženeme. Proto bych všem doporučoval vzít jako my BENZÍNOVÝ VAŘIČ!
Na Tonze nenajdete žádné kempy, nicméně místní obyvatelé ještě nejsou zkažení turistickým ruchem, a tak když se zeptáte jestli si na jejich zahrádce můžete postavit stan, většinou se setkáte s kladnou odpovědí. Také je slušnost, když jdete stanovat někam na pláž zeptat se v nejbližší vesnici místních jestli jim to nevadí. Dále přidávám pár míst dobrých na spaní.
Tongatapu
Fua’amotu Beach – pláž s hezkým „parkem“ blízko letiště (cca 2 km) kde se dá dobře přečkat noc před odletem nebo po příletu, vodu vyprosíte od místních ve vesnici Fua’amotu
Hingavele Beach – opět hezká a celkem schovaná pláž, kde se dá i šnorchlovat. Voda opět od místních v nejbližší vesnici.
Vava’u
Soukromá pláž u vesnice Holeva – je zde rozestavěný domek, kde se dá nabrat dešťová voda. Pili jsme ji po převaření. Hodně dobré šnorchlování.
Opuštěný resort na ostrově Nuapapu – od tržiště v hlavním městě Neiafu si chyťte loď co jede do vesnici Matamaka (za cestu tam jsme platili 30 TOP, zpět po nás nic nechtěli, ale rádi jsme jim alespoň 10 TOP přispěli na benzín). Z vesnice pokračujte přes celý ostrov po polní cestě, která se za půlkou změní v pěšinku. V závěru když se vám cesta ztratí na „paloučku“ pod stromy jděte mírně doleva (nepřehledný úsek cca 30 metrů, nesplést s přecházením planin kde je cesta jasná). Cesta vede až na pláž po které se dáte doprava a po 200 metrech jste v opuštěném nedostavěném resortu. Kousek odtud je Korálová zahrada, jedno z nejlepších míst na potápění. Také jde za odlivu přejít na ostrov Vaka’eitu téměř suchou nohou. Voda je zde dešťová v tancích pod domky. Stačí ji převařit nebo chemicky ošetřit. Občas sem místní chodí pást koně a chytat přes noc ryby. V domcích je podlaha z kachliček, tak doporučuji si vzít tlustší karimatku. Spaní opravdu luxus, většina domků má stále okna a je relativně čistá. Pro mě jednoznačně nejhezčí místo na kterém jsme tu byli a za jeho objev vděčíme Zuzce s Honzou, takže díky pokud to čtete.
V souostroví Vava’u jsme dostali taky typ na krásné neobydlené ostrovy, na které se můžete za nějakou částku dostat s rybáři co vyráží z vesnice Taunga na stejnojmenné ostrově. Nicméně nevyzkoušeno a potřebujete velkou reservu, jelikož když vám místní slíbí, že vás vyzvednou za týden, tak nemají problém dojet o týden až dva později, jenom proto, že na vás zapomněli. Jedná se o ostrovy Fua’amotu, Fangasito a údajně nejhezčí Fonua one one 

[Show as slideshow]

Šnorchlování

Obecně se říká, že nejlepší šnorchlování je v souostroví Vava’u, nicméně nám se líbilo i na ostrově Uoleva v souostroví Ha’apai. Věci na šnorchlování si dovezte sebou, nic moc na Tonze nekoupíte a půjčení je možné jenom v resortech a agenturách které dělají potápění a plavání s velrybami.
Námi doporučované místa na Vava’u:
Korálová zahrada – za mě nejhezčí místo na Vava’u, viz. výše v info o stanování v popisu: Opuštěný resort na ostrově Nuapapu
Most kousek od Neiafu do vesnice Tefisi – nejvíc se nám líbilo nalevo před mostem když jdete od Neiafu
Soukromá pláž u vesnice Holeva - viz. výše v info o stanování
Okolo ostrova Mala – doplavete z vesnice Talihau

[Show as slideshow]

Další doporučení

Obchod PTH nabízí podobný sortiment jako Hornbach jenom v menším měřítku. Obchod se nachází ve všech třech hlavních souostrovích (Tongatapu, Ha’apai, Vava’u). Koupíte zde nepromokavé plachty, pilky, mačety,…
Na Tonze jsou dva mobilní operátoři TCC(modrý) a Digicel(červený). Jelikož nám bylo řečeno, že TCC je pro volání na Tonze lepší, tak jsme ho koupili. Chyba Digicel má výrazně lepší pokrytí. Alespoň v místech které jsme navštívili. Cena za SIM kartu s kreditem 2 TOP je 5 TOP (cca 62,5,-Kč).
Jednou z největších atrakcí Tongy je plavání s keporkaky, na které jsme bohužel měli smůlu jelikož se zde vyskytují od července od prosince. Výlet při kterém si s tímto obrovským tvorem zaplavete stojí okolo 250 TOP(cca 3125,-Kč) na osobu.
Na informacích v Nukualufu a Vava’u seženete mapky souostroví. Na Ha’apai hledali, ale nic nenašli.
My si brali na Tongu místo stanu hamaky, hrozná blbost, vezměte stan. Dost zde prší a na některých místech jsou komáři.
V neděli jdou všichni do kostela a celá Tonga je mimo provoz.

Oficiální stránky Tongy pro turisty: Tonga Holiday(EN)
Výborné stránky o pacifických ostrovech jsou www.cestadopacifiku.cz

Pokud najdete nějakou chybu, nepřesnost nebo omyl budu rád, když mě upozorníte případně budu rád i za dodání dalších nových informací.

PS: Pokud chcete zažít pravou Tongu vyhněte se luxusním resortům a buďte co nejvíc v kontaktu s místními veselými lidmi. Jestli, ale hledáte čistotu a luxus nic jiného než luxusní resort vám nezbývá. 

Fotky z naší dovolené

[Show as slideshow]

Autor: Michal

Po návratu domů z NP Nelson lakes jsme vyměnili špinavé prádlo za čisté a doplnili zásoby. Vzhledem k dobré předpovědi počasí jsme další den ráno vyrazili vstříc přechodu pohoří Arhur Range. Jedná se o další pohodový výlet, který je krásně značený. Chaty jsou celkem pěkné, až na myši v chatě Salisbury Lodge, které nám snědli snídani a půlku chleba. No naše chyba. Nevšimli jsme si upozornění na stěně, ať batohy pověsíme.

[Show as slideshow]

Golden Bay (7.-10.5.2015)

Sotva jsme se vrátili z Mt. Arthur začalo pršet, tak jsme si dali relax doma. Následující den jsme zabudovali postel do auta a vyrazili směr Golden Bay a Farewell Spit (nejsevernější výběžek jižního ostrova), kde jsme se prošli po písečných dunách. Následně jsme se přesunuli na pláž Wharakiri, údajně jednu z nejhezčích pláží na světě. Bohužel nám počasí úplně nepřálo, a tak dojem zas tak silný nebyl. Následující dva dny jsme strávili lezením poblíž vesničky Pohara s našimi českými kamarády Kubou a Terkou. Poslední volný den před nástupem do nové práce jsme zavítali na seakayak, na kterém jsme projeli pláže NP Abel Tasman.

[Show as slideshow]

Autor: Michal

[Show as slideshow]

Autor: Michal

Po výletu na Mt. Amstrong jedeme projet celé západní pobřeží. První zastávkou je ledovec Fox Glacier, kde děláme asi čtyřicetiminutový výlet na jednu z vyhlídek. Jelikož nám ale nepřeje počasí, tak se nezdržujme a další den se jedeme podívat na ledovec Franz Josef Glacier. Zde máme v plánu vyjít na Castle Rocks hut, ale ani tento plán nám nevychází. Počasí sice ještě vypadá přijatelně, bohužel z relativně schůdného terénu udělal neustále zmenšující se ledovec bludiště mezi seráky. Navíc nepotřebujeme dělat šašky, pro zástupy turistů proudících na vyhlídkový bod k ledovci.

Opět trochu zklamaní vyrážíme dál až k zastávce u Amethyst hot pools (v údolí Wanganui river, když jedete z jihu po Highway 6 první odbočka doprava za mostem, parkovat můžete u nové elektrárny nebo až na konci cesty, odtud max. 5 minut pěšky… jak je to možné sejít do koryta řeky a podél buše jít proti proudu, hned u sestupu dvě větší horká jezírka, dál více menších vykopaných tůněk, teplota až někdy nesnesitelně horká). Zde nakonec trávíme čvachtáním v horké vodě skoro celý den. Večer ještě stíháme navštívit Hokitika Gorge s krásnou mléčně modrou vodou.

Další den ráno se jedeme podívat na předpověď počasí do Hokitiky. Ta je vcelku přívětivá, a tak po procházce po pláži dokupujme zásoby a razíme do Arthur passu, kde trávíme následující čtyři dny (viz. níž). Po této krátké odbočce máme poslední cíl na West Coast a to Pancake rocks. Pomalu zjišťujeme, že nás cestování přestává bavit, a tak rychle přejíždíme do okolí Motueky a Nelsonu, kde vrcholí sezóna jablek. No a po dni hledání začínáme trhat jablka v Brightwateru.

[Show as slideshow]

Arthur pass (15.-19.3.2015)

Po několika dnech strávených cestováním v autě přijíždíme do Arthur passu, abychom opět protáhli naše nohy. V místím DOC (informace pro turistiku) zjišťujeme vhodný výlet na odpoledne. Vybíráme Otira Valley Track, který by měl zabrat asi hodinu. Bohužel tento časový údaj nepočítá s naší zvědavostí, a když pokračujeme dál údolím až pod úpatí stěn, stává se z hodiny víc jak dvojnásobek.

Další den ráno začínáme stoupat na Avalanche Peak 1833 m n.m., který je pro některé nejhezčím jednodenním trekem na Jižním ostrově. Toto tvrzení bohužel nemůžeme ani vyvrátit ani potvrdit, jelikož když jsme nahoře přichází mraky a my nevidíme ani na špičku nosu. Každopádně, již při výstupu jsme měli opravdu hezké výhledy. Po návratu dolů jdeme mrknout na počasí. To bohužel slibuje na následující den déšť. Před ním se jedeme schovat na Castle Hill rocks (velká lezecká a boulderová oblast), kde jen tak pro srandu přelézáme pár boulderů. Odpoledne jdeme prozkoumat jeskyni Cave stream, kterou protéká opravdu ledový potok. Ale i když občas jsme až po pás ve vodě, radost ze zážitku nás neopouští.

Následující ráno je již obloha modrá a my vyrážíme opět do hor, tentokrát na Bealey Spur Track, který končí u stejnojmenné chaty (spát bychom v ní ale opravdu nechtěli, myši i jejich bobky všude kam se podíváš). To nám ovšem nestačí, a tak vyrážíme ještě výš po hřebeni za hezčími výhledy. Výstup otáčíme až na prvním vrcholu, kde si asi hodinu užíváme krásu okolních hor. Večer nás ještě čeká překvapení v podobě tučňáka novozélandského, kterého našel ztraceného DOC ranger a veze ho na záchrannou stanici. Poslední výlet, který provádíme o den později v Arthur passe je výstup do sedla Temple Col. Až k lyžařskému středisku Temple basin jdeme pohodovou cestou, pak už více méně po suti až do sedla, kde Marťa zůstává. Mě to nestačí a tak ještě zkouším vylézt na Mt. Temple. Lehce lezecký terén čím dál víc zhoršuje sněhový poprašek a špatně zvolené tenisky místo pohor, a proto nakonec někde mezi Lower a Middle peak otáčím zpět na pevnou půdu pod nohama. Cestou dolů si oba opět odrovnáváme kolena a začínáme se těšit na pár dní cestování v autě.

[Show as slideshow]

Autor: Michal

Opouštíme národní park Aoraki/Mt. Cook a vydáváme se opět na jih do Wanaky. Chceme zde uskutečnit pár výletů, které nám všichni doporučovali. No a vzhledem k tomu, že počasí další den nepřeje, tak se jdeme podívat i do Puzzling Worldu. Kde je mimo jiné i výborné bludiště, které v těžší variantě má trvat dvě hodiny. No ale jelikož se s Marťou předháníme kdo najde cestu ven dřív, tak jsme po hodině oba venku. A kdyby vás zajímalo kdo vyhrál, tak ne že bych se chtěl chlubit, ale já. Odpoledne se počasí umoudřuje a jdeme ještě vyběhnout na sice nízký, ale hezký kopec Mt. Iron 548 m n.m.

[Show as slideshow]

Roys a Isthmus Peak (8. – 9.3.2015)

Další dva dny podnikáme jednodenní výlety na Roys Peak 1578 m n.m. a Ishmus Peak 1386 m n.m. Na oba vrcholy je to od parkoviště převýšení cca 1200 v.m a výstup zabere 2 – 3 hodiny. Většinou se jde po polní cestě, tak si z toho spíš děláme závody s časem a hezkými výhledy se kocháme až při obědě na vrcholu. I když většina lidí nám sdělila, že Isthmus peak je hezčí, tak kdybych si měl jeden z vrcholů vybrat volil bych Roys Peak. Nicméně za výstup stojí určitě oba vrcholy. (Roys Peak – opravdu nudná cesta na horu, hodně lidí, vysílač na vrcholu, ale opravdu hezký výhled; Isthmus Peak – cesta je pestřejší na změnu výhledů, výrazně méně lidí, taky hezký výhled, ale z Roys Peaku byl hezčí)

[Show as slideshow]

Mt. Amstrong 2174 m n.m. (10. – 11.3.2015)

Po náročných pěti dnech si chceme dát den odpočinku. Nicméně vše se otáčí s návštěvou DOC v Makarora, kde se dozvídáme, že počasí bude ok už jenom dnes a zítra. Proto vyrážíme na parkoviště k Fantail Falls, odkud chceme vyrazit na Brewster hut. Jelikož nám horský vůdce ve Wanace sdělil, že Mt. Brewster je pohodová hora, tak přibalujeme do batohu cepín a mačky. Pevně zavazujeme boty a opět s ne úplně lehkými batohy vyrážíme vstříc 900 m vysokému stoupání na chatu. Po dlouhých 40 vteřinách chůze, ale opět boty sundáváme a brodíme řeku. Protože ani zde Kiwáci něco nezjednoduší a most prostě nepostaví (a to se jedná o dost frekventovaný trek s udržovanou a hezkou chatou). Zbytek cesty nemá cenu popisovat, prostě dvě hodiny dupete po hezké pěšince vzhůru než narazíte do chaty s krásným výhledem. Je zde i malá asi třicet centimetrů hluboká kaluž, kde se můžete opláchnout. Na chatě se vítáme s třemi DOC údržbáři a jedním Kea papouškem. Po přečtení knihy návštěv měkneme a původní plán pokusu o výstup na Mt. Brewster odpískáváme (vidina že by nám to zabralo 12 – 18 hodin nás děsí a vzhledem k nastřádané únavě za posledních 6 dní se netváříme ani na vstávání ve 3 ráno).
Ráno proto vstáváme na pohodu a podnikáme záložní plán, kterým je Mt. Amstrong. Cesta na vrchol sice oficiálně značená není, ale vyšlapaná je, a když ne vyšlapaná tak je značená mužíky (kamenná mohyla). Na vrcholu jsme cca za hodinu a půl. Dali jsme si odpočinkový den, tak kde jinde si ho víc vychutnat než na vrcholu. Já se pouštím do stavby vrcholové mohyly a Marťa si úžívá výhledy, které mění stoupající mlha z údolí. Když je mohyla dokončená a my celkem vymrzlí, sestupujeme zpět k chatě, kde si dáváme pětadvacet na sluníčku. Kolem čtvrté se rozhodujeme, že válení bylo dost, balíme batohy a vracíme se zpět k autu.

[Show as slideshow]

Autor: Michal

Délka: 2 – 3 dny
Naše časy vs. časy v brožuře, která je k zapůjčení v Mt. Cook DOC centru: 
- z parkoviště u DOC kempu v Hooker valley na “Playing field“ 6h vs. 4h 30min – 5h 30min
- z “Playing field“ na Ball Pass 2h 20 min vs. 4h
- z Ball Pass na Kaitiaki Peak  zpět cca 1h
- z Ball Pass na Caroline hut 2 h vs. 2h
- z Caroline hut na Ball shelter/hut 2h 15min vs. 2h
- z Ball shelter/hut k parkovišti v Tasman valley 2h vs. 2-3h 
Převýšení: cca 1600 v.m
Možnosti spaní: 
- DOC kemp v Hooker valley
- „Easter Hooker valley campsite“ – pouze rovina vhodná na stanování, bez WC, voda v první třetině stoupání na “Playing field“
- “Playing field“ - pouze rovina vhodná na stanování, bez WC, voda kousek směrem na „Easter Hooker valley campsite“
- u Caroline hut/nouzový přístřešek v Caroline hut - WC u chaty, voda pouze po dešti v barelu který sbírá dešťovou vodu ze střechy
- Ball shelter/hut – 3 místa v chatě, spaní u chaty v pohodě, WC u chaty, voda u chaty v barelu nebo kousek dál další barel (je vidět z chaty)
Vybavení: Pevná obuv, cepín, mačky, vše pro táboření v horách (vybavení je možné půjčit v kanceláři horských vůdců ve vesnici Mt. Cook, ale ceny opravdu nekřesťanské)
Doporučení a upozornění: Start je lepší v Hooker valley z důvodu lepší orientace při výstupu, sestup do Tasman Valley není orientačně tolik náročný. Mačky vzít vždy, cepín jsem nevyužil nicméně někomu může na šikmém ledovci dodat jistotu. Sedáky a lano vzhledem k absenci trhlin považuji za zbytečné, v případě že se budete držet logické linie do sedla. Trek není nijak značen, cestu pouze občas lemují kamenné mohyly/mužíci. Do Ball passu z Hooker valley vede úzká vychozená pěšinka, která se jenom občas ztrácí. Z Ball passu do Tasman valley se jde logickou linií po hřebeni, závěrečná odbočka dolů k chatě je značená a je zde dostatek mužíků. Ve čtyřech úsecích se i leze cca 3 – 7 metrů, ale jedná se o opravdu snadné lezení, které zvládne snad každý. Trek bych nedoporučoval úplným začátečníkům a lidem co v horách moc dní nepobyli! To hlavně z důvodu horší orientace!

[Show as slideshow]

Ball pass v našem podání:

Po procestování jihu Jižního ostrova jsme se dostali zpátky do národního parku Aoraki/Mt. Cook. Původní plán byl sejít se s Davidem a jestli budou příznivé podmínky, pokusit se o výstup na nejvyšší horu Nového Zélandu Mt. Cook. Nicméně po konzultaci v DOC centru a následně i v kanceláři horských vůdců plán bere za své kvůli nepříznivým podmínkám (ledovec je v tomto období bez sněhové cesty mezi seráky téměř neprostupný, ideální podmínky konec října až druhá polovina ledna).
Tak jsme se vrátili do DOC centra zjistit jestli alespoň náš druhý plán přechod Ball passu je reálný. Naštěstí odpověď byla příznivá a dokonce jsme dostali na prostudování i brožuru s popisem trasy a fotkami. Už jen zbývalo počkat na lepší počasí, které se dostavilo za tři dny. V těchto dnech jsme i za horšího počasí podnikli výlet na Mueller hut, Blue lakes a vyhlídku na Tasman glacier.
Když se konečně počasí umoudřilo, šli jsme vyplnit do DOC centra formulář k treku, který nám kupodivu zajistil i místo na Ball hut (pouze tři místa) a s batohy naloženými jídlem na tři dny jsme vyrazili. Podle doporučení jsme zvolili začátek v Hooker valley, kde až k výhledovému místu na Hooker lake je cesta “dlážděná“ pro rodinky s dětmi a zájezdy školáků. Odtud ovšem začíná ten pravý horský trek. Povětšinou se nám ale daří držet úzké stezky a i když najednou končí v sesuvu do jezera, kus výše objevíme novou. Tak to po téměř čtyřech hodinách od auta přicházíme k „Easter Hooker valley campsite“. Jelikož oběd je už za námi, házíme do sebe jenom müsli tyčinku a pouštíme se do stoupání suťovým polem, kterým dojdeme až na “Playing field“. Když je toto úmorné dvouhodinové stoupání za námi, stavíme stan na krásném travnatém plácku s nádherným výhledem na Mt. Cook.
Po celonočním testování mého stanu horskými papoušky Kea, si ráno oddechuji, když zjišťuji, že jediné škody na stanu jsou překlované provázky na vypínání stanu. S plnými žaludky vyrážíme dál po stezce směr Ball pass, společnost nám dělají Kiwák a Izraelec, kteří s námi strávili noc na “Playing field“. Po dvou hodinách chůze v suti, po ledovci a dalších 600 v.m se ocitáme v sedle. Užíváme si výhledy na obě strany, ale co by to bylo za trek bez vylezeného vrcholu. Necháváme v sedle batohy na pospas papouškům Kea a lezeme na vrchol Kaitiaki Peak 2222 m n.m. Po hodině jsme zpět i s vrcholovými fotkami u netknutých batohů a začínáme úmorný sestup dolů po hřebeni. Žádná pěšinka tu sice není, ale hřeben je úzký, a tak se není kam ztratit. Tak pozvolným tempem docházíme po dvou hodinách ke Caroline hut, kde necháváme naše kolena odpočinout. Litujeme, že chata není přístupná veřejnosti (místo na spaní pouze v nouzovém sheltru pro cca 6 lidí na zemi), protože výhled je naprosto úžasný a fotky z východu slunce by byli opravdu úchvatné. Nicméně my razíme dolů alespoň k Ball shelteru, kluci se zatím rozhodují nám utéct a dojít až k autu. Když s kručením v břiše konečně shazujeme batohy u Ball shelteru, tak se nám nikam dál nechce a zůstáváme na noc.
Ráno si užíváme s bolestí v kolenech a puchýři na šlapkách posledních osm nekonečných kilometrů údolím Tasman. Ale parkoviště na konci je sladkou odměněnou, nechávám zde Marťu i batoh a jdu něco stopnout k našemu autu. Za chvíli jsem zpět, hážeme věci do auta a jedeme se nahlásit do DOC, že jsme přežili. Když vidíme předpověď počasí, která na příští dny nic hezkého neslibuje, rozhodujeme se využít hezké odpoledne a jedeme vylézt alespoň jednu cestu v lezecké oblasti Sebastopol bluffs u vesnice Mt. Cook.
PS: Pro mě zatím nejhezčí trek na Novém Zélandu.

[Show as slideshow]

Autor: Michal

Zničení po výletu na Mt. Aspiring si dáváme oddech u Cromwellu a dáváme vše do kupy na budoucích pár měsíců cestování. Poté co zvedáme kotvy, směřujeme směr Queenstown, kde máme v plánu dokoupit zásoby a za přízně počasí vyjít na nějaký kopec v okolí. No bohužel na wifi zjišťujeme, že počasí nám přát nebude, a tak v honbě za zážitky vyrážíme alespoň projet Skippers road (cesta, která vede do bývalého zlatokopeckého městečka, údajně jedna z nejnebezpečnějších silnic na světě), na jejímž konci je muzeum a DOC kemp za 6 NZD. No ve zkratce, cesta úzká na jedno auto, vedoucí po úbočí hor, mnohdy vytesaná ve skále, pouze s vyhýbacími místy. Nicméně, nic co byste nepotkali v evropských Alpách nebo Korsice. Ovšem zde je jenom upravovaný štěrkový povrch.
Ráno si děláme prohlídku bývalé školy, ze které je muzeum (zadarmo) a krátký výlet z kterého se vracíme s prvními kapkami deště. Sedáme do našeho domu a dobrodružnou cestou jedeme zpět do Queenstown, kde už leje jako z konve. Když déšť na chvíli ustává, jdeme se na chvíli  projít kolem Shotover river. Do auta opět dobíháme promočení, a tak to v Queenstown definitivně balíme a vyrážíme směr Fjordland. Spíme ve free campu u jezera Wakatipu kousek před Kingstonem.
Nešťastní z předpovědi na následující dny si vymýšlíme krátký výlet s přespáním na chatě Kiwi Burn hut, kousek od South Mavora lake. Jelikož máme taky nově roční hut-passy (roční spaní na většině novozélandských chat „zdarma“ resp. za 124 NZD na rok), tak tím i něco uspoříme vůči spaní v kempu. Čtyřhodinový track převážně buší později vysokými travinami je po několika dnech “nicnedělání“ příjemným zpestřením. V chatě kupodivu a naštěstí nejsme samy. Už z dálky nás totiž ze dveří vyhlíží cca čtyřletý chlapec, který je tu s taťkou na výletě z Te Anau. A další den nás tato sympatická dvojice místo dvouhodinového pochodu v dešti hází až k autu, které jsme nechali u South Mavora lake.

[Show as slideshow]

Shallow Bay Hut (3.2. – 4.2.2015)

Z Mavora lake jsme vyrazili za stálého deště přímo do Te Anau, kde jsme se dozvěděli, že v příštích 4-5 dnech bude jenom pršet a pršet. Tak si nacházíme hezký flek u jezera cca 12 Km od Te Anau, kde trávíme prvních 36 deštivých hodin. Následně zpět do Te Anau, zjistit novou předpověď, na které se nic moc nemění. A tak vzhledem k rozumnému odpoledni vyrážíme přespat na chatu Shallow Bay hut u jezera Manapouri. Po hodině a čtvrt jsme u krásné chatičky na pláží jezera, ze které se po ulehnutí ke spánku stává prokletá chaloupka ježibaby na kuřích nožkách. Komáří útoky přicházejí jeden za druhým, a i když jich za noc pozabíjíme přes padesát, neustále vlítávají komínem noví a noví. Třešničkou na dortu jsou pro Marťu krysy, které ji probouzí z občasného spánku sprintem okolo hlavy. Prchnout se bohužel nedá, jelikož venku opět leje jako z konve. Ráno využíváme první chvilky bez deště a razíme směr k autu. Pršet naštěstí začíná až kousek od auta.

[Show as slideshow]

Hollyford a Pike-Big Bay track (6.2. – 10.2.2015)

Následující dny jsme strávili v knihovně na internetu, zjišťováním informací v DOC centru, dokupováním zásob a hlavně zašití na našem místečku u jezera. Vzhledem k tomu, že panovalo i velice “teplé“ letní počasí, tak nám sněžilo až od 700 m n.m. a péřová vesta, kterou jsem si nadělil na Vánoce, našla využití dřív než jsem čekal.
S první pozitivní předpovědí konečně vyrážíme směr náš první dlouhý track, během dopoledne se udělá slibované azuro a my za krásného počasí vyrážíme na deset dní dlouhý Hollyford – Pike-Big Bay track. Vychozená dálnice údolím Hollyford river se stává po hodině chůze buší více než stereotypní, když jediné rozptýlení přichází s občasnými vodopády nebo výhledy na zasněžené vrcholky hor. Tudíž jsme rádi, když je prvních 19 Km s těžkými batohy za námi a můžeme složit hlavy v Alabaster hut.
Cedule pouze pro zkušené a fyzicky zdatné trempy nás hned u chaty trochu varuje před tím, co nás čeká na Pike-Big Bay tracku. Nicméně si věříme a v osm jsme už na “cestě“, toto nadšení po pěti minutách opadá, když žádnou cestu nenacházíme. Pořádně ještě jednou louskáme průvodce, kde konečně chápeme, že cesta není a pouze máme sledovat břeh jezera. Track konečně vybočuje ze stereotypu pěšinky v buši, naopak skáčeme po kamenech na břehu jezera, občas klestíme cestu buší kousek nad jezerem. Po pěti hodinách jsme ale stále u jezera, i když tato cesta měla trvat pouze 2 – 4 hodiny. Nechuť Marti chodit do buše, přesouvá pohory na batoh, a tak zbytek docházíme jezerem. Na jehož konci cca hodinu hledáme slibované značky (bloudění od značky ke značně bez vychozené cesty, nicméně v buši značky po cca 10 metrech, takže bez problému). Již dost vyčerpaní se po nich vydáváme nejdřív loukami, později opět buší vstříc chatě Olivine hut. Zde to celkem ubíhá nicméně, všechna sranda pro nás ovšem končí v momentě, kdy přicházíme k místu na mapě označeném jako Black Swamp (černá bažina). Je sedm večer a my začínáme skákat z ostrůvku na ostrůvek mezi bažinami, do půlky/třetiny (nevím) cca 300 metrů dlouhé bažiny se dostáváme za víc jak půl hodiny. Když jsem na ostrůvku, odkud není kam skočit. Hůlkou zkouším, kam by se jenom dalo vkročit, ale všude zajíždí celá do hloubky jako po másle. Frustrovaní a znechucení trackem bez výhledů to balíme. Během půl hodiny proskáčeme nazpět do místa vhodného na přespání. Já jdu do potoka umýt nohy od bláta (občas se skok nepovedl a jedna noha skončila nad koleno v bahně a skoro po pás ve vodě), vaříme malou večeři a atakováni sandflies jdeme spát.
Cestu zpět na Alabaster hut, zvládáme již celkem bez emocí, skoro celou cestu okolo jezera jdeme vodou, což se ukazuje jako nejrychlejší řešení a čas výrazně zkracujeme. Užíváme se pohodlí chaty, vaříme velkej žvanec a vymýšlíme plán co dál. S celonočním a dopoledním deštěm se utvrzujme v rozhodnutí utéct z buše a na tučňáky se podívat jinde. Odpoledne se přesouváme na Hidden Falls hut blíž autu po Hollyfordské “dálnici“, kde trávíme noc a ráno docházíme zbytek cesty k autu.
Odpoledne ještě zvládáme udělat tříhodinový výlet na Marian lake, kde se otevírají hezké výhledy na okolní stěny hor a díky snesitelné teplotě vody jdu udělat i pár temp.

[Show as slideshow]

Gertrude saddle a Barrier Knob 1879 m n.m. (11.2.2015)

Buše už máme plné kecky, proto utíkáme na všemi doporučovaný jednodenní výlet na Gertrude sedlo, odkud je krásný výhled na Milford Sound. My do batohů ještě přibalujeme cepín a pro jistotu nějaké to jištění, jelikož bychom rádi vylezli na blízký vrchol Barrier Knob odkud by měl být výhled ještě impozantnější.
Cesta, i když není moc dobře značená je jasně vychozená, občas ve vrchních partiích zajištěná ocelovým lanem na přichycení. Lidí je tu taky již více. V sedle jsme po dvou hodinách, chvíli po nás přichází i rakouský pár, který kopíruje nejenom naše tempo, ale nakonec i plán vyjít na vrchol. Na výstupu ze sedla po snadném hřebeni potkáváme dva místní horolezce sestupující z Mount Crosscut, kteří nám sdělují, že náš plán je v pohodě. V druhé polovině se hřebínek stává strmějším, vybíráme mezi sněhovým polem 25° – 30° a lehkým 2/2+ UIAA lezením. No lezení se zdá pohodlnější, a tak dokud to jde, zůstáváme na skále, pouze poslední část k vrcholu musíme vyšlapat již mírnějším sněhovým polem. Rakouský pár nás ovšem při sundávání cepínu z batohu předchází, tak máme hezky vyšlapané a pevné stopy. Na vrcholu si vzájemně gratulujeme a kocháme výhledy na všechny strany. Po víc jak půl hodině se vydáváme dolů, užíváme si sjíždění sněhových polí na botách a v sedle i koupání v jezírku.

[Show as slideshow]

Milford Sound a Key summit (12.2.2015)

Počasí nám přeje a co by to bylo za roční pobyt na Novém Zélandu, kdybychom se nepodívali do fjordu Milfordu. Jelikož víme, že vyhlídkové plavby jsou nejlevnější ráno, tak jsme již v 9:15 na výletní lodi společnosti Jucy (nejlevnější). Po plavbě ještě děláme procházku kolem „vesničky“. Nicméně po hodině není kam chodit, a tak začínáme pozvolný návrat do Te Anau, při kterém se zastavujeme na všech možných zajímavých místech.
Tak se dostáváme až k výšlapu na Key summit, který je hezký výhledový vrchol do širokého okolí a je součastí Routerburn tracku (jeden z devíti great wallků na NZ). Cesta je sice psaná na tři hodiny. Nicméně my to celé i se spoustou focení zvládáme za méně než dvě hodiny.

[Show as slideshow]

Kepler track (14.2.2015)

Za těch posledních 14 dní jsme si zvládli udělat celkem dobrou averzi na buš. Nicméně lákadlo v podobě výhledů na Kepler tracku je velké, i přes nutnost jít víc než dvě třetiny v buši. A tak se rozhoduji 52 Km dlouhý track “zaběhnout“ za den. Místo 2 – 4 denního trmácení s těžkým batohem, balím jenom litr vody, zásobu tyčinek, péřovku na hřeben a vyrážím v 7:00 ráno. Marťa má za úkol čekat na parkovišti alespoň do desíti do večera, což se daří stihnout, jelikož se potkáváme na sestupu z Luxmore hut a celý okruh nakonec i se všemi možnými zacházkami dokončuji za necelých 11hod 30min.

[Show as slideshow]

Cliften caves (16.2.2015)

Po Kepleru jsem nemohl moc chodit, naštěstí i Marťa byla unavená, tak jsme si dali pohodičku u jezera Manapouri. Když jsme byli dostatečně vyzevlení, tak jsme se začali přesouvat víc na jih, kde máme asi jedinou zastávku při cestě za oceánem a to Cliften jeskyně. Shodou okolností jsme večer na tábořišti narazili na Bety s Alešem (dva naše známe z třešní v Cromwellu) a ti se k nám ráno na průzkum jeskyní připojili.

[Show as slideshow]

Autor: Michal